Školy, školky, školičky
Výchova nejmenších dětí má podle nás snad ještě větší smysl než samotná záchrana jednotlivých zvířat.
A tak od brzkého jara k nám do záchranné stanice přijíždí desítky škol a školek. Jen v letoším roce jich už bylo 35. Pro všechny je ve stanici připraven odborný výklad, děti se dozví o významu záchranných stanic, u každého zvířete i o jeho důvodu příjmu, jak je u nás dlouho, jak to s ním vypadá do budoucnosti, je toho mnoho. Děti si mohou vzít na rukavici sovu pálenou, sledují naše čápy a nejvíce času stráví u výběhu vyder. V lese, za hrází rybníka, je pro ně připravena poznávačka zvířat a rostlin, u rybníka pak opékají buřty. Pro všechny školy pak ještě velmi poutavá ukázka kroužkování ptáků a vše, co k tomu patří. Proto není divu, že se počty škol a dalších návštěv každoročně zvyšují. V současnosti je na měsíce dopředu obsazeno a některé školy si zamlouvají exkurzi již na příští školní rok.
O vše se bezchybně stará paní Jiřina Račanová, u kroužkování je zoolog Karel Pecl a kolem poznávačky v lese a u ohně nám skvěle pomáhá i paní Alice Kacbundová.
Dříve jsem se snažil alespoň na chvilku některé školy navštívit, spíše asi jen pozdravit a zjistit jejich přání. V dnešní době však toho již při práci nejsem schopen, a tak je má návštěva velkou výjimkou.
Asi i jako patriot zdejší malotřídky / díky jedné osobě, bez které by už dávno žádné záchranné stanice nebylo - mé ženě Mirce /, jsem se těšil na páteční návštěvu malotřídní školy a školky z Albrechtic nad Vltavou. I když nakonec mé zastavení opět nebylo delší než půlhodinka, jsem moc rád, že jsem jí v tom spěchu našel. Z autobusu se vyhrnula řada školáků a malých capartů a s nimi asi deset naplněných pytlů pochutin pro naše zvířátka. Tvrdý chléb, dva plné pytle tvrdých rohlíků, pytle jablek, mrkve, ořechů a piškotů - to vše děti nastřádaly. Na první pohled bylo vidět, že jde o velmi dobrou partu dětí i jejich učitelek.
Lehce zaskočen jsem byl nádhernými osobními výkresy od předškoláků pro „pana hajného“ a taktéž i dobrotami od učitelského sboru.
Na prohlídku stanice vyrazili první školáci, já měl chvilku jen na školku. Děti opékaly buřty, nedočkavě se předháněly v poznávaní obrázků zvířat a těšily se na vlastní návštěvu stanice. Ač nerad, musel jsem se snad poprvé s dětmi u hromady pytlů s dobrotami pro zvířata vyfotit – sýýýr jsem na rozdíl od dětí moc nezvládl.
A když mně při rozloučení všichni malí caparti přišli podat ruku, jen jsem zalapal po dechu..
Děti i paní učitelky, díky, má to smysl!
libor
https://www.makov.cz/?action=fotobanka&photo_id=811&pg=1
